Kvašáky, močáky, máčáky či rychlokvašky?
Jako malá holka jsem léto co léto jezdila s babičkou a s dědou pod stan do kempu. Celé dny jsem běhala bosa kolem rybníka a měla kapesník uvázaný jako pirát.
A právě tam, na pultu místní sámošky, jsem poprvé zahlédla velkou sklenici se žlutým nápisem MOČÁKY.
Zastavila jsem se u ní pokaždé, když mě babička poslala ráno pro rohlíky. Byla jsem tím fascinovaná. Tím názvem. Tím, co to vůbec je. A hlavně těmi lidmi, co si je kupovali. Většinou to byli takoví… pomačkaní dospělí. Mluvili šeptem, mhouřili oči proti světlu a říkali věty jako„Dejte mi jednu na spravení.“
A prodavačka, bez jakýchkoliv otázek, sáhla do sklenice a podala jim jednu zelenou krasavici.
Já jsem tehdy netušila, co přesně to „spravení“ znamená, ale fungovalo to. Ti zmačkaní lidé se rozzářili, narovnali záda, zaplatili a odešli s rohlíkem v jedné a močákem v druhé ruce. A já jsem si v duchu řekla „Tohle musím někdy zkusit.“
U nás doma se dělaly KVAŠÁKY
U druhé babičky se jedli jedině kvašáky. Dělaly se ve velké plechové vaně a byla to událost. My děti jsme měly jasně dané úkoly. Trhat, třídit, drbat, propichovat. V každé okurce jsme viděli dinosaura a tak nás probodávání nestvůr obzvlášť bavilo… Na závěr přišel kopr, cibule, česnek, křen a tajný rituál zalití vychladlým slaným nálevem.
A pak jsme museli už jen čekat. Denně jsme pozorovali, jestli už to „jede“, čichali ke sklenici a snad 100x denně se ptali
„už to bude“? Tehdy jsem se ještě o nějaký recept na kvašáky, nebo postup na kvašáky nezajímala. Naštěstí si ho babička do hrobu nevzala a zanechala nám mnoho takových pokladů, se kterými se teď já, jako mistr na fermentaci mohu chlubit…
Když jsem se přestěhovala…
…na druhý konec republik, zjistila jsem, že kvašení má tolik podob, kolik má Česko krajů. Že někdo zalévá okurky horkým nálevem. Že někdo tomu říká rychlokvašky nebo máčáky. V jedné rodině nakládají jen obří přerostky, v jiné jedině ty drobné okurčičky. Do té doby jsem vůbec netušila, že existuje recept na kvašáky se zázvorem, s vinným listem nebo s kurkumou…
A zpočátku jsem byla šokovaná. Cožpak tohle je normální? Vždyť tohle přece není ten náš rodinný recept! Ale pak jsem pochopila, že fermentace není o dogmatech a pravidlech a vtom je to kouzlo a svoboda.
Močák vs. kvašák – znáš ten rozdíl?
Možná to víš, ale jestli ne, tak tady máš vysvětlení, jak to je.
Kvašáky se zalévají vychladlým slaným nálevem. Fermentují se déle, vydrží měsíce
a mají intenzivní, štiplavou chuť.
Rychlokvašky, čili močáky, se zalévají teplým (někdy až horkým) nálevem, fermentují pár dní. Ideální na „spravení“ nebo letní večer na zahradě.
Tak jak je to u vás? Dáváte si radši kvašáka nebo močáka?
A který název doma používáte?
Ať jste team MOČÁK nebo KVAŠÁK, RYCHLOKVAŠKY ČI MÁČÁKY, mám Vás něco speciálního. Připravila jsem pro Vás e-book na TRADIČNÍ ČESKÉ KVAŠÁKY.
Recept s detailním postupem, jak si udělat ty nejlepší vlastní rychlokvašky
STÁHNOUT E-BOOK ZDARMA
A pokud Vás kvašení chytilo za srdce stejně jako mě, mrkněte na můj online kurz ZÁKLADY KVAŠENÉ ZELENINY nebo rovnou na ten, který shrnuje veškeré mé know-how kvašení MISTROVSTVÍ FERMENTACE. Tam to teprve bublá!
Sleduj moji fermentační cestu na Instagramu: https://www.instagram.com/veronika_hajkova_kninice/
na facebooku : https://www.facebook.com/veronika.hajkova.kninice
A pokud chcete se mnou sdílet svoje zážitky nebo se na něco zeptat, napište mi na: info@veronikahajkova.cz
A nezapomeňte: Fermentace Vás zpomalí. A možná Vám ukáže, že právě to teď nejvíc potřebujete.
Veronika
Vaše průvodkyně světem fermentace